Prusko-rakouská válka v roce 1866
Prusko-rakouská válka zaujímá nezastupitelné místo v dějinách Evropy 19.století. Stala se jedním z hlavních příčin pádu politického systému vytvořeného po porážce Napoleona na vídeňském kongresu v roce 1815, kdy byl na troskách Svaté říše římské národa německého vytvořen tzv. Německý spolek. Jednalo se o sdružení 41 velmi různorodých států, kde nejdůležitější roli hrály dvě mocnosti – Rakousko a Prusko. Původní účel jeho vytvoření – zaručit politický status quo v Evropě po porážce Napoleona, byl zvláště po roce 1848 zúžen na vzájemné soupeření obou velmocí, jejichž politický vývoj je stále více rozděloval. Rakousko, které mělo ve spolku vedoucí postavení, ve svém systému konzervovalo tradiční typ absolutní monarchie a uzavíralo se pokrokovějším vlivům. Prusko naproti tomu svůj stát modernizovalo, celní unií hospodářsky „sjednotilo“ německé státy a neskrývalo své ambice přeměnit Německý spolek v jednotný stát nebo alespoň politicky sjednotit německé státy.Záminka k přímému střetu se brzy našla. Rakouský guvernér okupovaného Holštýnska podmaršálek Gablenz, který vyhrál v roce 1866 pro Rakousko jednu bitvu u nedalekého Trutnova, se chystal udělit tomuto státečku relativní samostatnost. Nový pruský kancléř, ”železný” Otto von Bismarck, něco takového nemohl připustit. Pruská vojska Holštýnsko obsadila i přes protesty rakouské vlády u Spolkového sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem. Na stranu habsburské monarchie se postavila německá království Sasko, Bavorsko, Hanoversko, Hessensko, Bádensko a
Würtembersko. Pruský král Vilém I. získal pro vytvoření druhé fronty na jižní rakouské hranici Viktora Emanuela I., krále sjednocující se Itálie, a příslib Ruska, Anglie a Francie o zachování neutrality. Rakousko tak bylo sevřeno do kleští.
Po naprostém ochlazení vzájemných vztahů vtrhla v noci z 15. na 16. června 1866 pruská vojska do Saska a Hanoverska. Saský královský dvůr se svým armádním sborem ustoupil do Čech. Prusové slavili první vítězství a pokračovali na své cestě porazit habsburskou monarchii.
Armáda rakouského císaře Františka Josefa I., vedená polním zbrojmistrem Ludwigem von Benedek, se soustřeďovala nejprve v okolí pevnosti Olomouce, avšak 17. června 1866 se začala přesunovat do severovýchodních Čech k Hradci Králové. Výjimkou byl I. armádní sbor, který byl rozložen v prostoru Teplic, Mladé Boleslavi a Prahy. Ten se 25. června spojil u Mladé Boleslavi a Mnichova Hradiště s ustupujícím saským armádním sborem pod velením korunního prince Alberta.
Armáda rakouského císaře Františka Josefa I., vedená polním zbrojmistrem Ludwigem von Benedek, se soustřeďovala nejprve v okolí pevnosti Olomouce, avšak 17. června 1866 se začala přesunovat do severovýchodních Čech k Hradci Králové. Výjimkou byl I. armádní sbor, který byl rozložen v prostoru Teplic, Mladé Boleslavi a Prahy. Ten se 25. června spojil u Mladé Boleslavi a Mnichova Hradiště s ustupujícím saským armádním sborem pod velením korunního prince Alberta.
Již 21. června 1866 předali Prusové rakouským předním strážím listiny s vypovězením války. O den později vstoupily první pruské jednotky do Slezska a 23. června začal postup I. armády pruského prince Bedřicha Karla do Čech u Žitavy a Labské armády vedené generálem Herwarthem von Bittenfeld od Drážďan k České Lípě. II. pruská armáda pod vedením korunního prince Bedřicha Viléma překročila hranice ve třech proudech na Náchodsku a Trutnovsku až 26. resp. 27. června 1866. Válka začala!
Od 23. června se střetlo několik rakouských a pruských předních stráží u Chrastavy a Dlouhých Mostů. Již 26. června došlo k první větší srážce u Kuřích Vod. Ve stejný den večer se bojovalo u Svijan a Prusové obsadili Turnov. Rakouská Severní armáda mezitím rychle postupovala od Olomouce do východních Čech. X. armádní sbor podmaršálka Ludvíka von Gablenze vyrazil v časných ranních hodinách 27. června 1866 ze svého postavení mezi Jaroměří a Dubencem směrem k Trutnovu. Jako první vyrazila brigáda plukovníka Mondla (pěší pluk č. 10 a 24 a 12. prapor polních myslivců).
V 8,30 hod. obsadila Mondlova brigáda výšiny jižně od Města Trutnov – Šibeník, Janský vrch a Chmelnici. Na její levé křídlo se zařadil 2. dragounský pluk, který ustupoval ze svého postavení od Královce a Petříkovic před pochodujícím pruským I. armádním sborem generála Adolfa Bonina. Jeho předvoj pronikl do města v 10 hodin. Okolo 11. hodiny, kdy byl Trutnov plný Prusů, zaútočil na město 12. prapor polních myslivců společně s dragouny. Přesilou však byli odraženi. Po 11. hodině dorazil na místo podmaršálek Gablenz. Ihned nařídil stažení Mondlovy brigády z trutnovských výšin ke Starému Rokytníku, kde došlo ke spojení se sborovou dělostřeleckou zálohou (13 hod) a brigádou plukovníka Grivičiče (pěší pluk č. 2 a 23 a 16. prapor polních myslivců). Pruský generál Bonin v mylném domnění vítězství vydal rozkaz v postupu na Pilníkov.
Po dvou nevydařených čelních útocích Grivičičovy brigády proti levému pruskému postavení se napotřetí podařilo obchvatem Starého Rokytníku obrátit nepřítele na ústup. Mezitím už na bojiště dorazila brigáda generála Wimpffena (pěší pluk č. 13 a 58), která ihned zaútočila za podpory dělostřelců proti trutnovským výšinám. 2. pruská brigáda stojící v záloze u Chřiblice však útok odrazila. Okolo 17. hodiny dorazila k Novému Rokytníku poslední rakouská brigáda X. sboru pod velením generála Knebela (pěší pluk č. 1 a 3 a 28. prapor polních myslivců). Ta ihned zaútočila proti Janskému vrchu a celou bitvu rozhodla. Okolo 18. hodiny byly jižní výšiny nad Trutnovem obsazeny rakouským X. armádním sborem a dragouni obsadili město. Pruský I. armádní sbor ustoupil až za hranice k Libavě a Schömbergu.
Ztráty v bitvě u Trutnova činily na rakouské straně 191 důstojníků, 4 596 mužů a 109 koní. Prusové ztratili 56 důstojníků, 1 282 mužů a 78 koní.
Ve stejný den, kdy probíhala bitva u Trutnova, se bojovalo také u Náchoda. Bitva se odehrála mezi pruským V. armádním sborem generála pěchoty Karla von Steinmetze (celkem 28 400 mužů) a rakouským VI. armádním sborem podmaršálka Viléma barona Ramminga (27 150 mužů). Ten postupoval se svými čtyřmi brigádami od Opočna přes Nové Město n. M. k Šonovu a Provodovu. V 8,45 hod. rozvinul generálmajor Hertweck své jednotky (41. a 56. pěší pluk společně s 25. praporem polních myslivců) pod svahy Dobenína a zaútočil z nevýhodného postavení od Šonova. Postup byl zastaven, ale v tu dobu již brigáda plukovníka Jonáka (20. a 60. pěší pluk a 14. myslivecký prapor) společně s částí Hertweckovy brigády zaútočila severovýchodním směrem na Václavice. Zároveň dorazila na bojiště rakouská brigáda generálmajora Rosenzweiga (pěší pluk č. 4. a 55. a 17. myslivecký prapor), která z chodu přešla do útoku a podpořila postupující formace. Prusové, překvapeni mohutným náporem, ustoupili v celé šíři fronty až za novoměstskou silnici.
V tomto okamžiku dal velitel rakouského VI. sboru rozkaz jízdní brigádě generála Solmse (4. a 6. kyrysnický pluk) k útoku na dobenínskou pláň, kde se vzápětí odehrálo krvavé střetnutí s pruskou jízdní brigádou generála Wnucka (4. a 8. dragounský a 1. hulánský pluk). I přes dvojnásobnou převahu se nepodařilo Prusům rakouské jezdce rozprášit. Prusové byli nuceni ustoupit k Náchodu.
Kolem poledne však dorazila na bojiště hlavní část pruského V. sboru a tím byla bitva rozhodnuta. Ani zoufalý útok dalších dvou praporů pěchoty od 9. a 79. pěšího pluku nezadržel pruský postup, který znamenal ústup rakouských jednotek na čáru Šonov - Provodov. Těžkým ztrátám ustupujících formací bylo zabráněno mohutnou dělostřeleckou palbou čtyřiceti rakouských děl, stojících u Domkova a Klen.
Severně a severovýchodně od Václavic se však v tuto dobu, okolo 14. hodiny, ještě urputně bojovalo. Plukovník Waldstätten vydal své brigádě (9. a 79. pěší pluk a 6. myslivecký prapor) rozkaz k útoku na obec Vysokov. Prusové byli postupně z obce vytlačováni, avšak na rozkaz generála Ramminga boj skončil kolem 16. hodiny všeobecným ústupem VI. armádního sboru k České Skalici.
Rakouský VI. armádní sbor ztratil v bitvě u Náchoda 234 důstojníků, 5 487 mužů a 432 koní. Pruské ztráty byly 62 důstojníků, 1 060 mužů a 222 koní. Po prohrané bitvě u Trutnova 27. června 1866 vyslal pruský korunní princ Bedřich Vilém, který velel 2. pruské armádě, gardový sbor generála Augusta von Württemberga směrem k Úpici. Pruský předvoj narazil u Studence okolo 7,30 hod. 28. června 1866 na vojska Knebelovy brigády (pěší pluk č. 1 a 3 a 28. prapor polních myslivců), která na rozkaz podmaršálka Gablenze nastupovala do nových postavení u Hajnice. Brigáda byla napadena za pochodu a nepodařilo se jí zastavit pruský útok ani za vydatné pomoci 2. dragounského pluku a sborové dělostřelecké zálohy, která pálila od Nového Rokytníku.
Od 23. června se střetlo několik rakouských a pruských předních stráží u Chrastavy a Dlouhých Mostů. Již 26. června došlo k první větší srážce u Kuřích Vod. Ve stejný den večer se bojovalo u Svijan a Prusové obsadili Turnov. Rakouská Severní armáda mezitím rychle postupovala od Olomouce do východních Čech. X. armádní sbor podmaršálka Ludvíka von Gablenze vyrazil v časných ranních hodinách 27. června 1866 ze svého postavení mezi Jaroměří a Dubencem směrem k Trutnovu. Jako první vyrazila brigáda plukovníka Mondla (pěší pluk č. 10 a 24 a 12. prapor polních myslivců).
V 8,30 hod. obsadila Mondlova brigáda výšiny jižně od Města Trutnov – Šibeník, Janský vrch a Chmelnici. Na její levé křídlo se zařadil 2. dragounský pluk, který ustupoval ze svého postavení od Královce a Petříkovic před pochodujícím pruským I. armádním sborem generála Adolfa Bonina. Jeho předvoj pronikl do města v 10 hodin. Okolo 11. hodiny, kdy byl Trutnov plný Prusů, zaútočil na město 12. prapor polních myslivců společně s dragouny. Přesilou však byli odraženi. Po 11. hodině dorazil na místo podmaršálek Gablenz. Ihned nařídil stažení Mondlovy brigády z trutnovských výšin ke Starému Rokytníku, kde došlo ke spojení se sborovou dělostřeleckou zálohou (13 hod) a brigádou plukovníka Grivičiče (pěší pluk č. 2 a 23 a 16. prapor polních myslivců). Pruský generál Bonin v mylném domnění vítězství vydal rozkaz v postupu na Pilníkov.
Po dvou nevydařených čelních útocích Grivičičovy brigády proti levému pruskému postavení se napotřetí podařilo obchvatem Starého Rokytníku obrátit nepřítele na ústup. Mezitím už na bojiště dorazila brigáda generála Wimpffena (pěší pluk č. 13 a 58), která ihned zaútočila za podpory dělostřelců proti trutnovským výšinám. 2. pruská brigáda stojící v záloze u Chřiblice však útok odrazila. Okolo 17. hodiny dorazila k Novému Rokytníku poslední rakouská brigáda X. sboru pod velením generála Knebela (pěší pluk č. 1 a 3 a 28. prapor polních myslivců). Ta ihned zaútočila proti Janskému vrchu a celou bitvu rozhodla. Okolo 18. hodiny byly jižní výšiny nad Trutnovem obsazeny rakouským X. armádním sborem a dragouni obsadili město. Pruský I. armádní sbor ustoupil až za hranice k Libavě a Schömbergu.
Ztráty v bitvě u Trutnova činily na rakouské straně 191 důstojníků, 4 596 mužů a 109 koní. Prusové ztratili 56 důstojníků, 1 282 mužů a 78 koní.
Ve stejný den, kdy probíhala bitva u Trutnova, se bojovalo také u Náchoda. Bitva se odehrála mezi pruským V. armádním sborem generála pěchoty Karla von Steinmetze (celkem 28 400 mužů) a rakouským VI. armádním sborem podmaršálka Viléma barona Ramminga (27 150 mužů). Ten postupoval se svými čtyřmi brigádami od Opočna přes Nové Město n. M. k Šonovu a Provodovu. V 8,45 hod. rozvinul generálmajor Hertweck své jednotky (41. a 56. pěší pluk společně s 25. praporem polních myslivců) pod svahy Dobenína a zaútočil z nevýhodného postavení od Šonova. Postup byl zastaven, ale v tu dobu již brigáda plukovníka Jonáka (20. a 60. pěší pluk a 14. myslivecký prapor) společně s částí Hertweckovy brigády zaútočila severovýchodním směrem na Václavice. Zároveň dorazila na bojiště rakouská brigáda generálmajora Rosenzweiga (pěší pluk č. 4. a 55. a 17. myslivecký prapor), která z chodu přešla do útoku a podpořila postupující formace. Prusové, překvapeni mohutným náporem, ustoupili v celé šíři fronty až za novoměstskou silnici.
V tomto okamžiku dal velitel rakouského VI. sboru rozkaz jízdní brigádě generála Solmse (4. a 6. kyrysnický pluk) k útoku na dobenínskou pláň, kde se vzápětí odehrálo krvavé střetnutí s pruskou jízdní brigádou generála Wnucka (4. a 8. dragounský a 1. hulánský pluk). I přes dvojnásobnou převahu se nepodařilo Prusům rakouské jezdce rozprášit. Prusové byli nuceni ustoupit k Náchodu.
Kolem poledne však dorazila na bojiště hlavní část pruského V. sboru a tím byla bitva rozhodnuta. Ani zoufalý útok dalších dvou praporů pěchoty od 9. a 79. pěšího pluku nezadržel pruský postup, který znamenal ústup rakouských jednotek na čáru Šonov - Provodov. Těžkým ztrátám ustupujících formací bylo zabráněno mohutnou dělostřeleckou palbou čtyřiceti rakouských děl, stojících u Domkova a Klen.
Severně a severovýchodně od Václavic se však v tuto dobu, okolo 14. hodiny, ještě urputně bojovalo. Plukovník Waldstätten vydal své brigádě (9. a 79. pěší pluk a 6. myslivecký prapor) rozkaz k útoku na obec Vysokov. Prusové byli postupně z obce vytlačováni, avšak na rozkaz generála Ramminga boj skončil kolem 16. hodiny všeobecným ústupem VI. armádního sboru k České Skalici.
Rakouský VI. armádní sbor ztratil v bitvě u Náchoda 234 důstojníků, 5 487 mužů a 432 koní. Pruské ztráty byly 62 důstojníků, 1 060 mužů a 222 koní. Po prohrané bitvě u Trutnova 27. června 1866 vyslal pruský korunní princ Bedřich Vilém, který velel 2. pruské armádě, gardový sbor generála Augusta von Württemberga směrem k Úpici. Pruský předvoj narazil u Studence okolo 7,30 hod. 28. června 1866 na vojska Knebelovy brigády (pěší pluk č. 1 a 3 a 28. prapor polních myslivců), která na rozkaz podmaršálka Gablenze nastupovala do nových postavení u Hajnice. Brigáda byla napadena za pochodu a nepodařilo se jí zastavit pruský útok ani za vydatné pomoci 2. dragounského pluku a sborové dělostřelecké zálohy, která pálila od Nového Rokytníku.
Okolo 11. hodiny vydal velitel rakouského X. armádního sboru podmaršálek Gablenz rozkaz k ústupu do prostoru u Pilníkova, aby zabránil další katastrofě. Celý sbor se začal přesunovat. Brigádě plukovníka Grivičiče (pěší pluk č. 2 a 23 a 16. prapor polních myslivců) však nebyl rozkaz doručen a ten nastoupil pochod ke Starému Rokytníku a Rubínovicím. Ve 12. hod. byla brigáda napadena pruským 2. granátnickým plukem, ale útok odrazila. Plukovník Grivičič vydal rozkaz zaútočit proti pruským vojskům stojícím k Úpici. Zde se však dostal do silného
obklíčení, ze kterého se podařilo probít a ustoupit k Pilníkovu asi 2000 vojáků. Velké množství vojáků této brigády padlo do zajetí.
Ztráty Rakušanů v této zbytečné bitvě byly 123 důstojníků, 3 696 mužů a 57 koní, Prusové ztratili 17 důstojníků, 583 mužů a 40 koní.
Poté, co Prusové porazili VI. armádní sbor u Náchoda, se tento sbor stáhl 27. června 1866 k České Skalici a obsadil výšiny nad městem mezi nádražím a obcí Zlíč. V časných ranních hodinách 28. června 1866 byl tento sbor vystřídán VIII. armádním sborem arcivévody Leopolda. I přes rozkaz vrchního velitele rakouské Severní armády polního zbrojmistra Ludvíka von Benedeka, aby se VIII. sbor stáhl z nevýhodného postavení nad řekou Úpou, zaútočil okolo 10. hodiny arcivévoda Leopold jedním praporem 75. pěšího pluku proti nastupujícím formacím pruského V. armádního sboru generála pěchoty Karla von Steinmetze. Ani podpora brigády generálmajora Gustava Fragnera (pěší pluk č. 15. a 77. a 5. prapor polních myslivců), který vyslal 5. myslivecký prapor přímo proti bažantnici Dubno a železničnímu náspu vedoucímu z České Skalice na Starkoč, nevedla k úspěchu.
Zbytky rakouských jednotek začaly ustupovat. Arcivévoda Leopold vyslal okolo 12. hodiny do protiútoku brigádu plukovníka Kreysserna (pěší pluk č. 21 a 32 a 24. prapor polních myslivců). V ohybu trati se oba pluky dostaly do křížové palby a byly rozdrceny. Ve 14 hodin dorazily na bojiště od Náchoda hlavní síly pruského V. armádního sboru a Rakušané ustupují. Ústup kryje v prostoru železničního nádraží 31. prapor polních myslivců společně s praporem 36. pěšího pluku a praporem 75. pěšího pluku, vyslanými z Josefovské pevnosti. Na výšině Na hradě jsou 5. a 24. prapor myslivců. Nádraží padlo okolo 15. hodiny, pouliční boje však pokračovaly.
Během dvouhodinové bitvy ztratil rakouský VIII. armádní sbor 205 důstojníků, 5 372 mužů a 197 koní. Ztráty Prusů činily 62 důstojníků, 1 300 mužů a 26 koní.
Také v Pojizeří, kde operují rakouský I. armádní sbor vedený generálem jízdy Clam-Gallasem společně s královským saským armádním sborem (korunní princ Albert) a 1. lehkou jezdeckou divizí generálmajora Edelsheima, je pro rakouské zbraně situace kritická. Jednotky ustupují k Jičínu, kde budují obranné postavení. 2. pruská armáda zahájila útok na Jičín v odpoledních hodinách 29. června 1866 a to v síle 3 armádních sborů. V 16 hod. zaútočila 5. pruská divize po turnovské silnici proti postavením 1. lehké jezdecké divize u Dílců. Po odražení Prusů zaujali toto obranné postavení Sasové. V tu dobu, okolo 17. hod., zaútočil předvoj 3. pruské divize postupující od Sobotky na postavení brigády plukovníka Abela (pěší pluk č. 35 a 72 a 22. prapor polních myslivců) od III. armádního sboru. Prusové obcházejí rakouská postavení zprava a u Ohavče útočí na brigádu generálmajora Ringesheima (pěší pluk č. 42 a 73 a 26. prapor polních myslivců).
Okolo 18. hodiny nastal frontální útok pruského 2. armádního sboru. Do těžkých bojů se dostaly všechny zbývající rakouské brigády: generálmajora Pireta u Železnice (pěší pluk č. 18 a 45 a 29. prapor polních myslivců), generálmajora Poschachera v Podůlší a na Bradech (pěší pluk č. 30 a 34 a 18. prapor polních myslivců) i plukovníka Leiningena jižně od Podůlší (pěší pluk č. 33 a 38 a 32. prapor polních myslivců). V 19 hod. obdržel korunní princ Albert opožděný rozkaz k okamžitému ústupu. Nastal chaotický ústup rakousko-saské armády přes Jičín k Miletínu a Hořicím. Ve zmatku se do města dostaly pruské jednotky, avšak duchapřítomnost saského velitele Hausena zabránila ještě větší katastrofě. Prusové byli z města vytlačeni a Sasové kryli ústup, který pokračoval následujícího dne až do prostoru Hradce Králové a Josefova.
V bitvě u Jičína ztratil rakouský I. a saský armádní sbor celkem 210 důstojníků, 5280 mužů a 222 koní. Prusové měli ztráty 71 důstojníků, 1485 mužů a 56 koní.
Ani nedaleký Dvůr Králové nad Labem nebyl ušetření řádění vojsk. V ranních hodinách 29. června 1866 vydal polní zbrojmistr Benedek rozkaz, aby se X. armádní sbor, který utrpěl těžké ztráty v bitvách u Trutnova a Starého Rokytníku, stáhl od Pilníkova k Dubenci a Litiči. Zbytky Grivičičovy brigády (pěší pluk č. 2 a 23 a 16. prapor polních myslivců) spolu s částí brigády generálmajora Fleischhackera (pěší pluk č. 6 a 61 a 13. prapor polních myslivců) od IV. armádního sboru podmaršálka Festetiče vyrazily okolo půl čtvrté jako předvoj přes Horní Brusnici ke Dvoru Králové nad Labem. Za nimi postupovala sborová dělostřelecká záloha, Kneblova a Mondelova brigáda. V záloze zůstal 2. dragounský pluk a druhá část Fleischhackerovy brigády a jako ochrana levého křídla postupovala přes Kocléřov brigáda generálmajora Wimpffena. Tato brigáda dosáhla města jako první a překročila Labe.
Po 10. hod. prošla Dvorem Králové Grivičičova a Fleischhackerova brigáda společně se štábem X. armádního sboru. Pěší pluk č. 6 pod velením plukovníka Stocklina obsadil město, aby odrazil náhlý útok předvoje 1. pruského gardového sboru pod velením generála Kessela, který od Střítěže nastoupil pochod okolo 12. hodiny. Ani posila 6. pěšího pluku v podobě škadrony husarů a půlbaterie děl na pravém křídle v předpolí nezabránila v těžkých pouličních bojích krvavé porážce a ústupu zdecimovaného pluku na druhý břeh Labe k nádraží. Mezitím se však podařilo i Mondelově brigádě překročit Labe.
V podvečer dorazil k městu také generál Fleischhacker, který po zjištění, že Dvůr Králové nad Labem je obsazen Prusy, město obešel a zaujal místo na výšinách nad nádražím. Ostatní jednotky pokračovaly v pochodu k Dubenci a Litiči.
Ztráty v bitvě u Dvora Králové nad Labem činily na rakouské straně 23 důstojníků, 597 mužů a 32 koní. Prusové ztratili 2 důstojníky, 68 mužů a 2 koně.
Ve stejný den, kdy probíhala bitva u Dvora Králové nad Labem, se bojovalo také u Svinišťan na Jaroměřsku. Bitevní vřava u této obce přiměla hlavní voj pruského V. armádního sboru, aby upustil od již započatého pochodu z České Skalice na Choustníkovo Hradiště a zaujal postavení u Miskolez. Mohutný nápor pruského 6. granátnického a 52. řadového pluku na svinišťanský dvůr a 46. řadového pluku na sebučský ovčín od Miskolez přiměl celou Poeckovu brigádu k ústupu přes ovčín do Sebuče. Krvavé boje probíhaly také u ovčína, kde ustupující jednotky podpořil 2. prapor 67. pěšího pluku. Pruskému postupu se však již nedalo vzdorovat. Krvavé ztráty v té době utrpěl 37. pěší pluk, kterému vpadly pruské jednotky do boku, když ustupoval po silnici k Josefovu. K pronásledování rakouských jednotek nedošlo, protože generál Steinmetz se s výsledkem bitvy spokojil a pokračoval v postupu na Choustníkovo Hradiště.
Rakouský IV. armádní sbor ztratil 39 důstojníků, 1 411 mužů. Ztráty na pruské straně byly 15 důstojníků a 379 mužů.
Dne 30. června 1866 se odehrály dva dělostřelecké souboje mezi baterií přidělené brigádě generálmajora vévody z Württembergu od II. armádního sboru vedeného podmaršálkem hrabětem Thun-Hohensteinem u Kuksu a pruskými děly postavenými u Choustníkova Hradiště. Rakouská děla velmi účinně zasahovala postavení pruského V. armádního sboru. Okolo 10. hodiny zbraně utichly, avšak po 16. hodině byl opět vzájemný dělostřelecký souboj obnoven. Krátce po 18. hodině děla umlkla. U rakouského vojska byli 4 muži mrtví, 2 důstojníci a 24 muži zranění. Prusové měli 5 padlých a 22 zraněných mužů.
Následující dny se nesly v duchu manévrování obou znepřátelených vojsk a postupného stahování k Hradci Králové, kde byla 3. července 1866 svedena rozhodující bitva prusko-rakouské války, která také byla poslední velkou bitvou svedenou na území České republiky. Rakouská armáda zaujala 12 km dlouhé postavení na pravém břehu Labe čelem k Hořicím.
Pruské vrchní velení vydalo již 29. června 1866 rozkaz ke spojení labské, 1. a 2. armády na pravém břehu Labe v prostoru mezi Josefovem a Hradcem Králové. 3. července však byly v dotyku pouze labská a 1. armáda, 2. pruská armáda byla v postavení u Choustníkova Hradiště a v prostoru Nové Zámky - Nová Brusnice - Kocbeře - Žireč - Kuks.
V ranních hodinách (7–9 hod.) zahájil 1. pruský armádní sbor útok proti postavením na říčce Bystřici proti obcím Benátky, Sadová, Mžany a Zavadilka. V tu dobu (okolo 8. hod.) došlo také k prvnímu útoku části labské armády proti postavením saského sboru u Nechanic. II. armádní sbor podmaršálka Thun-Hohensteina a IV. rakouský armádní sbor podmaršálka Festetiče nezaujaly přidělené postavení mezi Chlumem, Nedělištěmi a Lochenicemi, ale nechaly se strhnout útokem pruské 7. pěší divize. Brigáda generálmajora Brandeshaima (pěší pluk č. 12 a 26 a 27. prapor polních myslivců) od IV. sboru se ihned střetla v boji o les Svíb. Rakušané ustoupili, ale následně zaútočili proti Čistěvsi, kterou dobyli. II. a IV. sbor se chystaly k protiútoku na svíbský les.
Ve středu rakouského postavení, kde stály v obranném postavení X. armádní sbor podmaršálka Gablenze a III. armádní sbor arcivévody Arnošta, došlo k útoku 1. pruského sboru okolo 9. hod., kdy Prusové obsadili Dohaličky, Horní Dohalice a les Holá. Mohutná dělostřelecká palba z prostoru Lípy však dalšímu postupu zabránila. Labská armáda vytlačila saský sbor korunního prince Alberta a VIII. armádní sbor arcivévody Leopolda z Lubna, Jehlic a Hrádku do prostoru Stěžírky, Horní a Dolní Přím a Probluz.
Na pravém rakouském křídle se v 11,30 hod. začínalo schylovat k tragédii. II. a IV armádní sbor zaútočil za silné dělostřelecké podpory svých sborových záloh na Svíb, odkud vytlačil pruskou 7. pěší divizi až k Benátkám. Oba sbory tak zcela odkryly pravé křídlo rakouského postavení od Račic a Hoříněvsi nastupující 2. pruské armádě. Polní zbrojmistr Benedek ihned nařídil stáhnout II. a IV. armádní sbor na čáru Chlum -Neděliště - Lochenice. V tomto manévru zaútočily pruské jednotky na II. armádní sbor podporovaný 2. lehkou jezdeckou divizí generálmajora Thurn-Taxise. Nepřítel se však nedal zadržet.
Ve stejnou dobu (12 hod.) zaútočila pruská 1. gardová divize na Chlum od Máslojed. Rakušané ustoupili k Rozběřicím, načež vrchní velitel rakouské armády Benedek vydává rozkazy k protiútoku na Chlum. Také na levém křídle nastupuje labská armáda k útoku. Sasové ustupují k Rosnici a Bříze, VIII. sbor k Boru a do břízského lesíka. Ústupová cesta k Hradci Králové je okolo 15. hod. ohrožena.
Po 14. hod. začíná mohutný útok pruské 1. armády proti Lípě a Chlumu. III. armádní sbor za bojů ustupuje k Hradci Králové, protiútok zahajuje postupně IV. a I. armádní sbor. Rammingův VI. armádní sbor je ze zálohy vržen proti Rozběřicím a Chlumu, které dobyl, avšak pruská zteč vše zvrátila. Proti Chlumu nesmyslně útočí také I. armádní sbor, který je při bodákovém útoku téměř zdecimován. Jeho ztráty během necelé půlhodiny jsou téměř 10 000 mužů. Po zhodnocení kritické situace na všech částech bojiště vydal polní zbrojmistr Benedek krátce po 16. hodině rozkaz k ústupu. Chaos v řadách rakouských pluků a praporů způsobil, že z ústupu se stal útěk. Zbytky rakouské Severní armády se v průběhu noci a 4. července 1866 soustřeďovaly na levém břehu Labe v prostoru Třebechovice - Vysoké Mýto – Holice - Pardubice. Následoval ústup přes Litomyšl a Svitavy převážně k Olomouci.
Prohraná bitva u Hradce Králové znamenala zničení rakouské Severní armády. Celkové ztráty Rakušanů u Hradce Králové byly 1 313 důstojníků, 41 499 mužů, 6 010 koní, 187 děl a 641 povozů. Sasové měly ztráty 53 důstojníků a 1 446 mužů. Prusové v boji ztratili 373 důstojníků, 12 605 mužů a 4 892 koní.
Po katastrofě u Hradce Králové nastal ústup rakouské Severní armády k Vídni. Podstatná část rakouské Severní armády se ke dni 11. července přesunula k Olomouci. V té době se k Olomouci blížila i pruská 2. armáda pod velením korunního prince. Při dalším ústupu rakouských vojsk byla svedena 15. července 1866 bitva u Tovačova a 22. července 1866 u slovenského Lamače (Bratislavy).
Dne 26. července 1866 bylo na zámku v Mikulově podepsáno příměří a o měsíc později, 23. srpna podepsali zástupci obou znepřátelených stran mírovou smlouvu. Stalo se tak v Prusy okupované Praze. Tak skončila sedmitýdenní válka, avšak okupace českých zemí trvala až do září 1866.
Rakousku vnucená válka v roce 1866 a jasné vítězství Pruska otevřelo cestu k definitivnímu pádu státně politického systému z roku 1815 a jeho nahrazení novým. K tomu došlo po vítězství Pruska nad Francií a oficiálním politickém sjednocení Německa v roce 1871. Systém, kde Rakousko hrálo již druhořadou úlohu, byl definitivně kodifikován na berlínském kongresu v roce 1878. Toto uspořádání Evropy pak přetrvalo až do začátku druhého desetiletí 20. století, kdy došlo díky vzrůstajícím ambicím velmocí, především Německa, k jeho další revizi vyúsťující v první světovou válku.
Válka v roce 1866 má i velký význam z hlediska vojenskohistorického. Byla jednou z posledních, ne-li úplně poslední válkou „starého stylu“, kde byly použity k útokům mohutné sevřené kolony pěchoty, masově bylo nasazováno jezdectvo, naposledy byly v rakouské armádě použity pušky nabíjené zepředu. Taktická převaha pruské armády, dokonalejší pěchotní výzbroj i mnohem schopnější velitelský sbor byly hlavními příčinami vítězství Prusů. Do dějin se zapsala i bitva u Hradce Králové – byla v počtu nasazených vojáků druhou největší bitvou 19. století. Jako rozhodující bitva celé války měla velký vliv na evropský politický vývoj a svým významem předčí nejznámější bitvu, která se odehrála na našem území – bitvu u Slavkova v roce 1805.
Bojiště z roku 1866 u Dvora Králové nad Labem
Na bojištích v roce 1866 zůstaly ležet tisíce padlých. Nejinak tomu bylo u Dvora Králové nad Labem. Padlí vojáci byli pohřbíváni přímo na bojišti a v jeho okolí. Jednalo se o několik hromadných hrobů pod trutnovskou silnicí a dále v blízkosti Kohoutova Dvora. Po bitvě u Hradce Králové bylo po železnici dopravováno do městského lazaretu velké množství raněných, z nichž jich mnoho podlehlo svým zraněním. Zejména po vypuknutí cholery bylo mnoho zemřelých tajně odváženo v noci do prostoru někdejšího Údolíčka (dnes areál ZOO) k uložení do hromadných hrobů. Důstojníci byli vesměs pochováváni na městském hřbitově (dnes tzv. Starý hřbitov). Poměrně velký počet tělesných ostatků padlých byl po válce exhumován a převezen do vlasti (např. princ Anton von Hohenzollern, pruští ženisté, setník Julius Hepke, poručík Carl Matthias).
Po skončení války a v několika nejbližších letech byly provizorní kříže na hrobech některých důstojníků i vojáků nahrazeny kamennými pomníčky, které nechaly zřídit pozůstalé rodiny. Další pomníky nechaly svým padlým druhům vybudovat důstojnické sbory rakouských či pruských pluků a praporů, značné byly i investice města Dvora Králové. Na podnět c. k. setníka Jana Nepomuka Steinského byl ustaven v roce 1888 Komitét pro udržování památek z války 1866. Zejména z iniciativy c. k. okresního soudního adjunkta Františka Kneipa bylo mnoho pomníků ze Dvora Králové i okolí v roce 1890 odborně opraveno.
Ve Dvoře Králové n/L byl 24. září 1892 zaregistrován spolek pod názvem „Verein zur Erhaltung der Kriegsdenkmähler auf dem Königinhofer Schlachtfelde a. d. J. 1866“ (Spolek pro udržování válečných hrobů na královédvorském bojišti z roku 1866). Předsedou spolku byl zvolen František Kneip. Práce spolku byla velice plodná, k nejvýznamnějším počinům patřilo odhalení centrálního pomníku na nábřeží 1. 6. 1894.
Po rozpadu Rakouska-Uherska pracoval na údržbě pomníků z královédvorského spolku pouze Fr. Kneip a několik studentů místního gymnázia. V době do roku 1939 se do oprav pomníků na bojišti u Dvora Králové n/L vůbec neinvestovalo, snad pouze s výjimkou pomníků v Kocbeři, o které se vzorně staral lesní úřad.
V době od roku 1939 do konce války vznikl první soupis pomníků v královédvorském regionu. Z iniciativy místostarosty protektorátního městského úřadu Dr. Maxe Görnera byl pořízen městskou technickou kanceláří. Opraven byl centrální pomník na nábřeží. V letech 1945 - 1989 měl o památky pečovat stát, ve Dvoře Králové n/L se však pomníky z války roku 1866 žádné péče nedočkaly. Státní orgány dokonce bránily v opravách pomníků (např. Choustníkovo Hradiště), aktivní jedinci byli vyslýcháni příslušníky Veřejné a Státní bezpečnosti.
Se změnami ve společnosti na přelomu 80. a 90. let došlo také k obrození hnutí v oblasti péče o válečné hroby a pomníky z roku 1866. V roce 1990 byla v Hradci Králové obnovena činnost Komitétu pro udržování památek z roku 1866, který o památky na území celé České republiky pečuje dodnes.
Ing. Radek Teichman
Ztráty Rakušanů v této zbytečné bitvě byly 123 důstojníků, 3 696 mužů a 57 koní, Prusové ztratili 17 důstojníků, 583 mužů a 40 koní.
Poté, co Prusové porazili VI. armádní sbor u Náchoda, se tento sbor stáhl 27. června 1866 k České Skalici a obsadil výšiny nad městem mezi nádražím a obcí Zlíč. V časných ranních hodinách 28. června 1866 byl tento sbor vystřídán VIII. armádním sborem arcivévody Leopolda. I přes rozkaz vrchního velitele rakouské Severní armády polního zbrojmistra Ludvíka von Benedeka, aby se VIII. sbor stáhl z nevýhodného postavení nad řekou Úpou, zaútočil okolo 10. hodiny arcivévoda Leopold jedním praporem 75. pěšího pluku proti nastupujícím formacím pruského V. armádního sboru generála pěchoty Karla von Steinmetze. Ani podpora brigády generálmajora Gustava Fragnera (pěší pluk č. 15. a 77. a 5. prapor polních myslivců), který vyslal 5. myslivecký prapor přímo proti bažantnici Dubno a železničnímu náspu vedoucímu z České Skalice na Starkoč, nevedla k úspěchu.
Zbytky rakouských jednotek začaly ustupovat. Arcivévoda Leopold vyslal okolo 12. hodiny do protiútoku brigádu plukovníka Kreysserna (pěší pluk č. 21 a 32 a 24. prapor polních myslivců). V ohybu trati se oba pluky dostaly do křížové palby a byly rozdrceny. Ve 14 hodin dorazily na bojiště od Náchoda hlavní síly pruského V. armádního sboru a Rakušané ustupují. Ústup kryje v prostoru železničního nádraží 31. prapor polních myslivců společně s praporem 36. pěšího pluku a praporem 75. pěšího pluku, vyslanými z Josefovské pevnosti. Na výšině Na hradě jsou 5. a 24. prapor myslivců. Nádraží padlo okolo 15. hodiny, pouliční boje však pokračovaly.
Během dvouhodinové bitvy ztratil rakouský VIII. armádní sbor 205 důstojníků, 5 372 mužů a 197 koní. Ztráty Prusů činily 62 důstojníků, 1 300 mužů a 26 koní.
Také v Pojizeří, kde operují rakouský I. armádní sbor vedený generálem jízdy Clam-Gallasem společně s královským saským armádním sborem (korunní princ Albert) a 1. lehkou jezdeckou divizí generálmajora Edelsheima, je pro rakouské zbraně situace kritická. Jednotky ustupují k Jičínu, kde budují obranné postavení. 2. pruská armáda zahájila útok na Jičín v odpoledních hodinách 29. června 1866 a to v síle 3 armádních sborů. V 16 hod. zaútočila 5. pruská divize po turnovské silnici proti postavením 1. lehké jezdecké divize u Dílců. Po odražení Prusů zaujali toto obranné postavení Sasové. V tu dobu, okolo 17. hod., zaútočil předvoj 3. pruské divize postupující od Sobotky na postavení brigády plukovníka Abela (pěší pluk č. 35 a 72 a 22. prapor polních myslivců) od III. armádního sboru. Prusové obcházejí rakouská postavení zprava a u Ohavče útočí na brigádu generálmajora Ringesheima (pěší pluk č. 42 a 73 a 26. prapor polních myslivců).
Okolo 18. hodiny nastal frontální útok pruského 2. armádního sboru. Do těžkých bojů se dostaly všechny zbývající rakouské brigády: generálmajora Pireta u Železnice (pěší pluk č. 18 a 45 a 29. prapor polních myslivců), generálmajora Poschachera v Podůlší a na Bradech (pěší pluk č. 30 a 34 a 18. prapor polních myslivců) i plukovníka Leiningena jižně od Podůlší (pěší pluk č. 33 a 38 a 32. prapor polních myslivců). V 19 hod. obdržel korunní princ Albert opožděný rozkaz k okamžitému ústupu. Nastal chaotický ústup rakousko-saské armády přes Jičín k Miletínu a Hořicím. Ve zmatku se do města dostaly pruské jednotky, avšak duchapřítomnost saského velitele Hausena zabránila ještě větší katastrofě. Prusové byli z města vytlačeni a Sasové kryli ústup, který pokračoval následujícího dne až do prostoru Hradce Králové a Josefova.
V bitvě u Jičína ztratil rakouský I. a saský armádní sbor celkem 210 důstojníků, 5280 mužů a 222 koní. Prusové měli ztráty 71 důstojníků, 1485 mužů a 56 koní.
Ani nedaleký Dvůr Králové nad Labem nebyl ušetření řádění vojsk. V ranních hodinách 29. června 1866 vydal polní zbrojmistr Benedek rozkaz, aby se X. armádní sbor, který utrpěl těžké ztráty v bitvách u Trutnova a Starého Rokytníku, stáhl od Pilníkova k Dubenci a Litiči. Zbytky Grivičičovy brigády (pěší pluk č. 2 a 23 a 16. prapor polních myslivců) spolu s částí brigády generálmajora Fleischhackera (pěší pluk č. 6 a 61 a 13. prapor polních myslivců) od IV. armádního sboru podmaršálka Festetiče vyrazily okolo půl čtvrté jako předvoj přes Horní Brusnici ke Dvoru Králové nad Labem. Za nimi postupovala sborová dělostřelecká záloha, Kneblova a Mondelova brigáda. V záloze zůstal 2. dragounský pluk a druhá část Fleischhackerovy brigády a jako ochrana levého křídla postupovala přes Kocléřov brigáda generálmajora Wimpffena. Tato brigáda dosáhla města jako první a překročila Labe.
Po 10. hod. prošla Dvorem Králové Grivičičova a Fleischhackerova brigáda společně se štábem X. armádního sboru. Pěší pluk č. 6 pod velením plukovníka Stocklina obsadil město, aby odrazil náhlý útok předvoje 1. pruského gardového sboru pod velením generála Kessela, který od Střítěže nastoupil pochod okolo 12. hodiny. Ani posila 6. pěšího pluku v podobě škadrony husarů a půlbaterie děl na pravém křídle v předpolí nezabránila v těžkých pouličních bojích krvavé porážce a ústupu zdecimovaného pluku na druhý břeh Labe k nádraží. Mezitím se však podařilo i Mondelově brigádě překročit Labe.
V podvečer dorazil k městu také generál Fleischhacker, který po zjištění, že Dvůr Králové nad Labem je obsazen Prusy, město obešel a zaujal místo na výšinách nad nádražím. Ostatní jednotky pokračovaly v pochodu k Dubenci a Litiči.
Ztráty v bitvě u Dvora Králové nad Labem činily na rakouské straně 23 důstojníků, 597 mužů a 32 koní. Prusové ztratili 2 důstojníky, 68 mužů a 2 koně.
Ve stejný den, kdy probíhala bitva u Dvora Králové nad Labem, se bojovalo také u Svinišťan na Jaroměřsku. Bitevní vřava u této obce přiměla hlavní voj pruského V. armádního sboru, aby upustil od již započatého pochodu z České Skalice na Choustníkovo Hradiště a zaujal postavení u Miskolez. Mohutný nápor pruského 6. granátnického a 52. řadového pluku na svinišťanský dvůr a 46. řadového pluku na sebučský ovčín od Miskolez přiměl celou Poeckovu brigádu k ústupu přes ovčín do Sebuče. Krvavé boje probíhaly také u ovčína, kde ustupující jednotky podpořil 2. prapor 67. pěšího pluku. Pruskému postupu se však již nedalo vzdorovat. Krvavé ztráty v té době utrpěl 37. pěší pluk, kterému vpadly pruské jednotky do boku, když ustupoval po silnici k Josefovu. K pronásledování rakouských jednotek nedošlo, protože generál Steinmetz se s výsledkem bitvy spokojil a pokračoval v postupu na Choustníkovo Hradiště.
Rakouský IV. armádní sbor ztratil 39 důstojníků, 1 411 mužů. Ztráty na pruské straně byly 15 důstojníků a 379 mužů.
Dne 30. června 1866 se odehrály dva dělostřelecké souboje mezi baterií přidělené brigádě generálmajora vévody z Württembergu od II. armádního sboru vedeného podmaršálkem hrabětem Thun-Hohensteinem u Kuksu a pruskými děly postavenými u Choustníkova Hradiště. Rakouská děla velmi účinně zasahovala postavení pruského V. armádního sboru. Okolo 10. hodiny zbraně utichly, avšak po 16. hodině byl opět vzájemný dělostřelecký souboj obnoven. Krátce po 18. hodině děla umlkla. U rakouského vojska byli 4 muži mrtví, 2 důstojníci a 24 muži zranění. Prusové měli 5 padlých a 22 zraněných mužů.
Následující dny se nesly v duchu manévrování obou znepřátelených vojsk a postupného stahování k Hradci Králové, kde byla 3. července 1866 svedena rozhodující bitva prusko-rakouské války, která také byla poslední velkou bitvou svedenou na území České republiky. Rakouská armáda zaujala 12 km dlouhé postavení na pravém břehu Labe čelem k Hořicím.
Pruské vrchní velení vydalo již 29. června 1866 rozkaz ke spojení labské, 1. a 2. armády na pravém břehu Labe v prostoru mezi Josefovem a Hradcem Králové. 3. července však byly v dotyku pouze labská a 1. armáda, 2. pruská armáda byla v postavení u Choustníkova Hradiště a v prostoru Nové Zámky - Nová Brusnice - Kocbeře - Žireč - Kuks.
V ranních hodinách (7–9 hod.) zahájil 1. pruský armádní sbor útok proti postavením na říčce Bystřici proti obcím Benátky, Sadová, Mžany a Zavadilka. V tu dobu (okolo 8. hod.) došlo také k prvnímu útoku části labské armády proti postavením saského sboru u Nechanic. II. armádní sbor podmaršálka Thun-Hohensteina a IV. rakouský armádní sbor podmaršálka Festetiče nezaujaly přidělené postavení mezi Chlumem, Nedělištěmi a Lochenicemi, ale nechaly se strhnout útokem pruské 7. pěší divize. Brigáda generálmajora Brandeshaima (pěší pluk č. 12 a 26 a 27. prapor polních myslivců) od IV. sboru se ihned střetla v boji o les Svíb. Rakušané ustoupili, ale následně zaútočili proti Čistěvsi, kterou dobyli. II. a IV. sbor se chystaly k protiútoku na svíbský les.
Ve středu rakouského postavení, kde stály v obranném postavení X. armádní sbor podmaršálka Gablenze a III. armádní sbor arcivévody Arnošta, došlo k útoku 1. pruského sboru okolo 9. hod., kdy Prusové obsadili Dohaličky, Horní Dohalice a les Holá. Mohutná dělostřelecká palba z prostoru Lípy však dalšímu postupu zabránila. Labská armáda vytlačila saský sbor korunního prince Alberta a VIII. armádní sbor arcivévody Leopolda z Lubna, Jehlic a Hrádku do prostoru Stěžírky, Horní a Dolní Přím a Probluz.
Na pravém rakouském křídle se v 11,30 hod. začínalo schylovat k tragédii. II. a IV armádní sbor zaútočil za silné dělostřelecké podpory svých sborových záloh na Svíb, odkud vytlačil pruskou 7. pěší divizi až k Benátkám. Oba sbory tak zcela odkryly pravé křídlo rakouského postavení od Račic a Hoříněvsi nastupující 2. pruské armádě. Polní zbrojmistr Benedek ihned nařídil stáhnout II. a IV. armádní sbor na čáru Chlum -Neděliště - Lochenice. V tomto manévru zaútočily pruské jednotky na II. armádní sbor podporovaný 2. lehkou jezdeckou divizí generálmajora Thurn-Taxise. Nepřítel se však nedal zadržet.
Ve stejnou dobu (12 hod.) zaútočila pruská 1. gardová divize na Chlum od Máslojed. Rakušané ustoupili k Rozběřicím, načež vrchní velitel rakouské armády Benedek vydává rozkazy k protiútoku na Chlum. Také na levém křídle nastupuje labská armáda k útoku. Sasové ustupují k Rosnici a Bříze, VIII. sbor k Boru a do břízského lesíka. Ústupová cesta k Hradci Králové je okolo 15. hod. ohrožena.
Po 14. hod. začíná mohutný útok pruské 1. armády proti Lípě a Chlumu. III. armádní sbor za bojů ustupuje k Hradci Králové, protiútok zahajuje postupně IV. a I. armádní sbor. Rammingův VI. armádní sbor je ze zálohy vržen proti Rozběřicím a Chlumu, které dobyl, avšak pruská zteč vše zvrátila. Proti Chlumu nesmyslně útočí také I. armádní sbor, který je při bodákovém útoku téměř zdecimován. Jeho ztráty během necelé půlhodiny jsou téměř 10 000 mužů. Po zhodnocení kritické situace na všech částech bojiště vydal polní zbrojmistr Benedek krátce po 16. hodině rozkaz k ústupu. Chaos v řadách rakouských pluků a praporů způsobil, že z ústupu se stal útěk. Zbytky rakouské Severní armády se v průběhu noci a 4. července 1866 soustřeďovaly na levém břehu Labe v prostoru Třebechovice - Vysoké Mýto – Holice - Pardubice. Následoval ústup přes Litomyšl a Svitavy převážně k Olomouci.
Prohraná bitva u Hradce Králové znamenala zničení rakouské Severní armády. Celkové ztráty Rakušanů u Hradce Králové byly 1 313 důstojníků, 41 499 mužů, 6 010 koní, 187 děl a 641 povozů. Sasové měly ztráty 53 důstojníků a 1 446 mužů. Prusové v boji ztratili 373 důstojníků, 12 605 mužů a 4 892 koní.
Po katastrofě u Hradce Králové nastal ústup rakouské Severní armády k Vídni. Podstatná část rakouské Severní armády se ke dni 11. července přesunula k Olomouci. V té době se k Olomouci blížila i pruská 2. armáda pod velením korunního prince. Při dalším ústupu rakouských vojsk byla svedena 15. července 1866 bitva u Tovačova a 22. července 1866 u slovenského Lamače (Bratislavy).
Dne 26. července 1866 bylo na zámku v Mikulově podepsáno příměří a o měsíc později, 23. srpna podepsali zástupci obou znepřátelených stran mírovou smlouvu. Stalo se tak v Prusy okupované Praze. Tak skončila sedmitýdenní válka, avšak okupace českých zemí trvala až do září 1866.
Rakousku vnucená válka v roce 1866 a jasné vítězství Pruska otevřelo cestu k definitivnímu pádu státně politického systému z roku 1815 a jeho nahrazení novým. K tomu došlo po vítězství Pruska nad Francií a oficiálním politickém sjednocení Německa v roce 1871. Systém, kde Rakousko hrálo již druhořadou úlohu, byl definitivně kodifikován na berlínském kongresu v roce 1878. Toto uspořádání Evropy pak přetrvalo až do začátku druhého desetiletí 20. století, kdy došlo díky vzrůstajícím ambicím velmocí, především Německa, k jeho další revizi vyúsťující v první světovou válku.
Válka v roce 1866 má i velký význam z hlediska vojenskohistorického. Byla jednou z posledních, ne-li úplně poslední válkou „starého stylu“, kde byly použity k útokům mohutné sevřené kolony pěchoty, masově bylo nasazováno jezdectvo, naposledy byly v rakouské armádě použity pušky nabíjené zepředu. Taktická převaha pruské armády, dokonalejší pěchotní výzbroj i mnohem schopnější velitelský sbor byly hlavními příčinami vítězství Prusů. Do dějin se zapsala i bitva u Hradce Králové – byla v počtu nasazených vojáků druhou největší bitvou 19. století. Jako rozhodující bitva celé války měla velký vliv na evropský politický vývoj a svým významem předčí nejznámější bitvu, která se odehrála na našem území – bitvu u Slavkova v roce 1805.
Bojiště z roku 1866 u Dvora Králové nad Labem
Na bojištích v roce 1866 zůstaly ležet tisíce padlých. Nejinak tomu bylo u Dvora Králové nad Labem. Padlí vojáci byli pohřbíváni přímo na bojišti a v jeho okolí. Jednalo se o několik hromadných hrobů pod trutnovskou silnicí a dále v blízkosti Kohoutova Dvora. Po bitvě u Hradce Králové bylo po železnici dopravováno do městského lazaretu velké množství raněných, z nichž jich mnoho podlehlo svým zraněním. Zejména po vypuknutí cholery bylo mnoho zemřelých tajně odváženo v noci do prostoru někdejšího Údolíčka (dnes areál ZOO) k uložení do hromadných hrobů. Důstojníci byli vesměs pochováváni na městském hřbitově (dnes tzv. Starý hřbitov). Poměrně velký počet tělesných ostatků padlých byl po válce exhumován a převezen do vlasti (např. princ Anton von Hohenzollern, pruští ženisté, setník Julius Hepke, poručík Carl Matthias).
Po skončení války a v několika nejbližších letech byly provizorní kříže na hrobech některých důstojníků i vojáků nahrazeny kamennými pomníčky, které nechaly zřídit pozůstalé rodiny. Další pomníky nechaly svým padlým druhům vybudovat důstojnické sbory rakouských či pruských pluků a praporů, značné byly i investice města Dvora Králové. Na podnět c. k. setníka Jana Nepomuka Steinského byl ustaven v roce 1888 Komitét pro udržování památek z války 1866. Zejména z iniciativy c. k. okresního soudního adjunkta Františka Kneipa bylo mnoho pomníků ze Dvora Králové i okolí v roce 1890 odborně opraveno.
Ve Dvoře Králové n/L byl 24. září 1892 zaregistrován spolek pod názvem „Verein zur Erhaltung der Kriegsdenkmähler auf dem Königinhofer Schlachtfelde a. d. J. 1866“ (Spolek pro udržování válečných hrobů na královédvorském bojišti z roku 1866). Předsedou spolku byl zvolen František Kneip. Práce spolku byla velice plodná, k nejvýznamnějším počinům patřilo odhalení centrálního pomníku na nábřeží 1. 6. 1894.
Po rozpadu Rakouska-Uherska pracoval na údržbě pomníků z královédvorského spolku pouze Fr. Kneip a několik studentů místního gymnázia. V době do roku 1939 se do oprav pomníků na bojišti u Dvora Králové n/L vůbec neinvestovalo, snad pouze s výjimkou pomníků v Kocbeři, o které se vzorně staral lesní úřad.
V době od roku 1939 do konce války vznikl první soupis pomníků v královédvorském regionu. Z iniciativy místostarosty protektorátního městského úřadu Dr. Maxe Görnera byl pořízen městskou technickou kanceláří. Opraven byl centrální pomník na nábřeží. V letech 1945 - 1989 měl o památky pečovat stát, ve Dvoře Králové n/L se však pomníky z války roku 1866 žádné péče nedočkaly. Státní orgány dokonce bránily v opravách pomníků (např. Choustníkovo Hradiště), aktivní jedinci byli vyslýcháni příslušníky Veřejné a Státní bezpečnosti.
Se změnami ve společnosti na přelomu 80. a 90. let došlo také k obrození hnutí v oblasti péče o válečné hroby a pomníky z roku 1866. V roce 1990 byla v Hradci Králové obnovena činnost Komitétu pro udržování památek z roku 1866, který o památky na území celé České republiky pečuje dodnes.
Ing. Radek Teichman